JAK SE Z PŘEŽÍVÁNÍ A SNĚNÍ O ŽIVOTĚ,
STAL ŽIVOT SNŮ
Cítím takovou vděčnost za nový den a raduju se jaké dobrodružství přinese. Užívám si ty tichá a klidná rána, kdy nemusím svou křehkou duši nikam tlačit a vychutnávám si snídani.
Sedím v našem novém domově u svého pracovního stolu a děkuju za vše, co v životě mám. Těším se na své klientky, kterým na konzultacích pomáhám najít v sobě světlo a sílu a zářit ve všech oblastech svého života.
Miluju ten pocit, že mi to, co dělám dává smysl a naplní mě až po okraj.
Není to práce, je to poslání, které naplňuje moje srdce láskou a mou dětskou duši pocitem, že si každý den můžu hrát.
Když večer usínám v objetí svého partnera, moje láska ve mně se umocní a zdvojnásobí. Cítím se v bezpečí a tolik milovaná. Konečně je tady muž, který mě vnímá, vidí, slyší. Je mi oporou a neuniká před výzvami našeho vztahu. Je mým přístavem, když se ocitnu v bouři mých emocí. Mohu si dovolit být ženou, která je zranitelná, a přitom z ní vyzařuje síla, které se on nebojí, ale naopak obdivuje.
Zní to až moc pohádkově na to, aby to byla realita?
Taky jsem si to myslela.
Přežívala jsem. Moje ráno začínalo s pocitem, co hrozného se mi zase stane, jaký problém přijde dnes? Moje snídaně byly dvě cigarety a kafe. Nesnášela jsem své tělo. Buď jsem nejedla anebo se přejídala. „Jsi tlustá! Až budeš štíhlá, budeš šťastná. Až budeš štíhlá zasloužíš si uznání a lásku.“
Ten hlas uvnitř mě, který se probudil asi v 11 letech, kdy se mé tělo začalo měnit z holčičky v ženu, neutichl dalších 20 let. Celý život jsem bojovala s nadváhou, a plácala se v jedné dietě za druhou. Moje tělo bylo navenek silné, ale uvnitř slabé a často nemocné.
Dřela jsem 16 hodin denně, abych přežívala od nuly k nule. Práce mi nedávala smysl. Chodila jsem tam jen pro peníze. Měla jsem pocit, že to, co mě baví jsou nesmysly a že práce, která baví je jen pro vyvolené nebo ty, kteří měli štěstí.
V partnerských vztazích jsem šla z extrému do extrému. Muže jsem viděla buď jako bohy nebo jako totální slabochy. Neuměla jsem tvořit hezké vztahy. Křičela jsem. Přizpůsobovala se. Nebo chtěla, aby se přizpůsobovali oni. Neuměla jsem žít svůj život vedle muže. Neznala jsem jinou lásku, než tu mezi mužem a ženou, a tak byla moje láska v životě závislá pouze na mužích.
Můj perfekcionismus a tlak na dokonalost mi sloužily k tomu, že aspoň za něco stojím. Svou hodnotu jako ženy, i jako člověka, jsem viděla jen v tom ZVLÁDNOUT, VYHOVOVAT a BÝT HODNÁ HOLKA. Pak mě budou mít rádi.
VŠECHNO VYVRCHOLILO V ROCE 2019
Ocitla jsem se ve tmě. Vyhořela jsem. Vrátily se panické ataky. Operace žlučníku. Velká manželská krize. Nevěra. Život mi přestával dávat smysl. Sklenička vína se postupem času stala mojí nejlepší kamarádkou. A já nevěděla jak z tohohle bludného kruhu ven. Hádky, nemoci, úzkosti, tlak, bezmoc.
Když jsem si jednou u železničního přejezdu pomyslela: „Možná by bylo lepší nebýt. Aspoň by všechna ta bezmoc a bolest už skončily. Stejně se nikdy nic nezmění.“, uvědomila jsem si, že jenom přežívám a nejsem šťastná, necítím radost ze života, nebo jen na chviličku, když se mi něco povede, nebo mi druhý dá najevo, že jsem DOST DOBRÁ a DŮLEŽITÁ.
ALE NĚCO VE MNĚ MI STÁLE NAŠEPTÁVALO ..
„Takhle to být nemá! Musí existovat nějaká cesta. Pro tohle jsem se přeci nenarodila.“
Došlo mi, že moje tělo a má bolavá duše dávají najevo – ZASTAV SE.
Pomyslela jsem si totiž: „Co přijde příště, Péťo? Rakovina? Nebo si dáš příště o skleničku navíc a opravdu skočíš?“
Probudila se ve mně obrovská touha něco změnit a hledat cesty, jak z toho ven. A jak už, to tak bývá, když se pro něco rozhodneme, myslím skutečně rozhodneme uvnitř sebe, dveře se otevřou a celý vesmír se spojí, aby nám ukázal cestu. My ji jen musíme následovat. Přišly mi do cesty knihy, které mě vedly, ale vnímala jsem, že je to všechno ukryto někde hloubš. Začala jsem chodit na terapie, které mi pomáhaly postupně chápat náš vnitřní svět. Navštěvovala různé semináře a experty na práci s naší myslí a podvědomým.
Pochopila jsem, jak moc nás ovlivňuje naše nastavení a pocity už z prenatálního období. Ale hlavně jsem uvěřila ve své dary, na které nelze získat papír, kterými jsou empatie, vysoká citlivost a schopnost nacítit se do druhého. Mám dar vidět souvislosti mezi hmotou a nehmotou. Mezi tím, co si přejeme a tím, co (ne)máme.
To vše mě dovedlo k mé profesní cestě a touze tohle vše předávat. Začala jsem se profesně vzdělávat, posouvat a získala akreditaci na profesi kouče. V roce 2020 jsem opustila zaměstnání, stala se součástí velkého projektu na podporu koučů a průvodců. V roce 2022 jsem zorganizovala 2 pobyty pro ženy. A již přes 2000 hodin jsem provázela klienty na jejich cestě skrze rozhovory, které mění jejich životy.
Mezi tím jsem se stihla rozvést a projít tmou číslo dvě, ale úplně jinak, než tomu bylo v roce 2019. V úplně jiné síle a odhodlání zbořit všechno, co stálo na nezdravých základech.
Vydala jsem se cestou, kde se nic proměnilo ve všechno.
Své celoživotní zkušenosti a know-how ze své vlastní cesty zpátky k sobě nyní předávám dál. Učím lidi pracovat se svým strachem a nastavením mysli, které nás brzdí prožívat v životě vnitřní radost a plnit si své sny. Předávám funkční nástroje, které vedou do hloubky naší duše a zároveň pomáhají se neztratit v každodenním životě.
Spojením prvků a metod koučinku a terapie vznikl unikátní způsob, který spojuje naši minulost, přítomnost i budoucnost, naše stíny a světlo, náš jin a jang, a pomáhá tak lidem k rovnováze a vnitřnímu klidu.
Na svých pobytech i při online konzultacích 1:1 podporuju ženy najít v sobě světlo a sílu a zářit ve všech oblastech svého života. Probudit znovu schopnost nacítit se na sebe a dát si to, co potřebuju. Komunikovat se sebou i ve svých vztazích (nejen partnerských). Upevnit se a rozvzpomenout se na to KDO JSEM, co chci, kam směřuji a jak toho dosáhnout.