Jak se z přežívání a snění o životě, stal
život snů...
Když večer usínám v objetí svého partnera, láska ve mně se ztiší a zároveň zesílí. Cítím se v bezpečí. Viděná. Milovaná. Konečně je tady muž, který zůstává. Neutíká před výzvami našeho vztahu. Je mi oporou a přístavem ve chvílích, kdy se ocitnu v bouři vlastních emocí. Mohu si dovolit být zranitelná. A zároveň silná. Ženou, jejíž síla ho neděsí, ale kterou obdivuje a která ho inspiruje.
Ráno cítím vděčnost za nový den a těším se, jaké dobrodružství přinese. Užívám si ty tichá, klidná rána, kdy nikam netlačím svou křehkou duši. Jen jsem. Vychutnávám si snídani. Přítomnost.
Když pak sedím u pracovního stolu v našem novém domově, děkuju za vše, co v životě mám. Těším se na tvorbu i na své klientky, které na konzultacích provázím k tomu, aby v sobě znovu objevily světlo, sílu a dovolily si zářit ve všech oblastech svého života.
Miluju ten pocit, že mi to, co dělám, dává skutečný smysl. Naplňuje mě a opravdu baví. Už několik let cítím, že to není to jen práce, je to poslání. Když vidím, co se děje s ženami v prostorech, které tvořím, jak se mění ony i jejich životy, cítím, řekla bych až malý zázrak. To, že se to může dít a že jsem dostala od života a zároveň vlastně i sama sobě dala – protože bez toho, abych řekla životu a sobě ANO by se to nestalo – takový dar, a tím je živit se tím, co milujete a co je vaší přirozeností.
Zní to až moc pohádkově na to, aby
to byla realita?
Taky jsem si to myslela ..
Přežívala jsem. Ráno jsem se budila s pocitem, co hrozného se mi zase stane. Jaký problém přijde. Moje snídaně byly dvě cigarety a kafe.
Nesnášela jsem své tělo. Buď jsem nejedla, nebo se přejídala. „Jsi tlustá! Až budeš štíhlá, budeš šťastná. Až budeš štíhlá zasloužíš si lásku a uznání.“
Ten hlas se ve mně probudil kolem jedenáctého roku, když se mé tělo začalo měnit z holčičky v ženu. A dalších dvaadvacet let neutichl. Celý život jsem bojovala s nadváhou, skákala z diety do diety. Moje tělo bylo navenek silné, ale uvnitř slabé, vyčerpané a často nemocné.
Dřela jsem šestnáct hodin denně, abych přežívala od nuly k nule. Moje finanční nastavení vycházelo z nedostatku. Práce mi nedávala smysl – chodila jsem tam jen pro peníze. Věřila jsem, že práce, která baví a naplňuje, je jen pro vyvolené nebo pro ty, kteří měli štěstí.
V partnerských vztazích jsem šla z extrému do extrému. Muže jsem viděla buď jako bohy nebo jako slabochy, které musím zachraňovat. Neuměla jsem tvořit zdravé vztahy. Křičela jsem. Přizpůsobovala se. Nebo chtěla, aby se přizpůsobovali oni. Neuměla jsem žít svůj život vedle muže. Ze vztahů jsem utíkala buď já, nebo muži. A tak vím, jak nevěra bolí, a taky jak hořce chutná – i když se může zdát sladkým pokušením, zvlášť když nemáme srovnaný vztah k sobě a své hodnoty. Neznala jsem jinou lásku, než tu, kterou mi dával muž. A tak byla moje hodnota a pocit lásky v životě závislá jen na mužích.
Můj perfekcionismus a tlak na dokonalost mi sloužily jako berlička. Aspoň za něco jsem stála. Moje hodnota byla jen v tom: ZVLÁDNOUT, DOKÁZAT, VYHOVĚT, BÝT HODNÁ HOLKA. Pak mě budou mít rádi.
Všechno vyvrcholilo v roce 2019...
Ocitla jsem se ve tmě. Vyhoření. Návrat panických atak. Operace žlučníku. Velká manželská krize. Nevěra. Život mi přestával dávat smysl.
Sklenička vína se postupně stala mojí nejlepší kamarádkou. A já nevěděla jak z tohohle bludného kruhu ven. Hádky. Nemoci. Úzkosti. Tlak. Bezmoc.
Jednou jsem stála u železničního přejezdu a hlavou mi proběhlo: „Možná by bylo lepší nebýt. Aspoň by ta bolest už skončila. Stejně se nikdy nic nezmění.“ Tehdy mi došlo, že jen přežívám. Že nejsem šťastná. Že radost cítím jen na chvíli – když se mi něco povede nebo když mi někdo potvrdí, že jsem DOST DOBRÁ.
Přišel strach a já si začala uvědomovat, jak se ve svém životě doopravdy cítím. „Co přijde příště? Další nemoc? Další operace? Nebo už nezvládnu vůbec nic a skočím?“
Ale něco ve mě zašeptalo...
„Takhle to být nemá! Musí existovat jiná cesta.“
Ten hlas tam byl celý život, ale teprve teď byl hlasitější, než strach.
Došlo mi, že moje tělo a má bolavá duše křičí jediné: ZASTAV SE.
A tak jsem se asi poprvé v životě opravdu zastavila a sebrala odvahu podívat se na to, co vlastně žiju.
Probudila se ve mně obrovská touha něco změnit. A když se skutečně rozhodneme – ne hlavou, ale uvnitř sebe – začnou se otevírat dveře. Celý vesmír se spojí, aby nám ukázal cestu. My ji jen musíme následovat.
Přišly knihy. Terapie. Semináře. Lidé. Začala jsem postupně chápat souvislosti, náš vnitřní svět, podvědomí, emoce, otisky z dětství i prenatálního období, a jak moc nás to v životě formuje a ovlivňuje.
Ale hlavně… uvěřila jsem svým darům. Něco, na co nelze získat papír. Empatie. Vysoká citlivost. Schopnost vidět souvislosti mezi hmotou a nehmotou. Mezi tím, co (ne)máme, a tím, si přejeme.
Odstartovala moje cesta zpátky k sobě. Ne lineární. Ale v cyklech, vlnách a vrstvách, které se odkrývají ve chvíli, kdy do nich dozrajeme. Bolestná místa se v čase proměňovaly v léčení. A léčení v sílu.
To mě dovedlo i k mé profesní cestě. Otevřela se ve mě obrovská touha tohle vše předávat. Začala jsem se vzdělávat, získala akreditaci a certifikát kouče. Už přes 2500 hodin jsem provázela ženy na jejich cestě skrze rozhovory, které mění jejich životy. A získala další cenné zkušenosti z příběhů žen.
V roce 2020 jsem odešla ze zaměstnání. Stala se součástí projektu na podporu koučů, kde jsem se nejen dál učila, ale i školila a supervidovala začínající kouče. V roce 2022 vznikly první pobyty pro ženy, které prozářily moje srdce i srdce žen. Rok 2025 se stal dalším milníkem, a moje profesní cesta se znovu rozšířila.
Z lásky k učení a sdílení přišla další výzva – absolvování lektorského kurzu, který prohloubil mou práci se skupinami a předáváním zkušeností. A zároveň dozrál prostor vytvořit něco vlastního – jako přirozené vyústění mé vlastní cesty i let doprovázení žen zpátky k sobě. A tak je na světě projekt DOVOL SI ZÁŘIT, který nese esenci všeho, čím jsem sama prošla a co dnes žiju. Místo, kde se zkušenost mění ve světlo a světlo v cestu.
Mezitím jsem na přelomu let 2022 a 2023 opustila své manželství a prošla tmou číslo dvě. Ale úplně jinak, než v roce 2019. V úplně jiné síle. S vědomým, že bourám to, co stojí na nezdravých základech. Cítila jsem, že to pro sebe musím udělat. Neznamená to, že by to nebolelo. Že bych neprožívala pocity selhání nebo neproplakala noci, kdy jsem usínala sama. Rozdíl byl v tom, že jsem se už v těchto těžkých chvílích dokázala opřít o sebe. Už samotné vědomé rozhodnutí bylo v těžkých chvílích ukotvující. Věděla jsem, proč to dělám. A že to tiché volání „odejít“ se neozvalo náhodou.
Vydala jsem se cestou, kde se nic proměnilo ve všechno. Nebyl to skok ze tmy do světla. Byla to cesta. Pomalu. Po vrstvách. S pády i návraty k sobě. Mezi tmou a dneškem neleží zázrak, ale rozhodnutí. Světlo nepřišlo najednou. Učila jsem se ho v sobě znovu rozsvěcet – i ve dnech, kdy jsem měla chuť ho zhasnout. Je to rozhodnutí znovu a znovu volit sebe, a to i tehdy, kdy to není pohodlné. Tady roste síla, pevnost, sebehodnota a to pravé sebe-vědomí.
Dnes své celoživotní zkušenosti a know-how ze své vlastní cesty zpátky k sobě, i profesní praxe, předávám dál. Spojením koučinku a terapeutických přístupů vznikl můj unikátní způsob práce, který propojuje minulost, přítomnost i budoucnost. Stíny i světlo. Jin i jang. Pomáhá k přijetí a rovnováze v životě.
Provázím (nejen) ženy skrze individuální konzultace, pobyty pro ženy, webináře, psaní a sociální sítě. Vytvářím prostor, kde je možné se zastavit, zorientovat a znovu se spojit se sebou.
Učím je pracovat se svým strachem, myslí a vzorci, které nás brzdí radosti, lásce a vztazích.
Podporuju je najít v sobě světlo, sílu a odvahu zářit nejen v partnerství, ale i dalších oblastech svého života. Učit se vnímat sebe, dát si to, co skutečně potřebují. Komunikovat se sebou i ve vztazích (nejen partnerských). Naslouchat své intuici. Vyrovnávat ženskou a mužskou stránku. A rozvzpomenout se kdo jsou, co chtějí a směřují.
Protože ...
"Jediný kdo stojí mezi tím, co si přejeme,
a tím, co žijeme, jsme my sami."
A já Ti ráda pomůžu odhalit nejen tu část, která tě brzdí, ale i tu, kterou skutečně jsi – bez všech masek, krust a nánosů. Jedno vím jistě už teď. Skrývá se pod nimi zářivá bytost plná lásky. Pojďme jí společně naproti.
S láskou, Petra