1) Pojmenovat si u jednotlivých oblastí to je nyní a co by mohlo být kdyby ses nebála

Tady neexistují limity. Tady tvoje představivost může daleko za hranice tvé mysli.

Jak by vypadal každý paprsek, kdyby svítil naplno? 

Co, nebo jak, bys v dané oblasti žila? 

Jak by ses chovala a cítila? 

Buď co nejvíce konkrétní. Opravdu. Vyplatí se to. Protože právě detaily tvoří širší a hlubší obraz. 

Tip pro tebe: Svoje 10 piš v přítomném čase. Tzn. například: „Mám dům. Cítím se milovaná. Vydělávám ….“

A pozoruj, jak se v tom cítíš. Jak reaguje tvoje tělo? Cítíš radost, strach, stud? Věříš tomu? Co říká mysl?

2) Hlubší reflexe

Co konktrétně chybí, aby paprsky i střed zářily naplno – energie, podpora, komunikace, čas, péče?

 

Co mě v dané oblasti nejvíc těší? 

Je tam vůbec něco, co mě těší? 

Jestli ano, tak proč a čím zrovna tohle?

Kde se bojím zářit naplno? A proč?

A kde naopak zářím? A proč?

Jak to celé ovlivňuje můj život?

 

Zamysli se i nad kompenzací. Často se stává, že pokud je jedna oblast „slabá“ (např. vztahy), jiná oblast se snaží kompenzovat (např. práce). Je někde nadbytek energie, který slouží k tomu, abych necítila nedostatek jinde?

 Často to souvisí s tím, že v oblasti, která je slabší se necítíme tolik hodnotní, nebo nás ovlivňují podvědomé vzorce, které tuto oblast nerozvíjí. Kompenzace není chyba. Je to informace a signál, že některá oblast potřebuje pozornost.

 

 

3) Moje nastavení

Co si nesu z původní rodiny? 

Co jsem v daných oblastech doma viděla/neviděla?

 Jak k nim přistupovali rodiče? 

Jaké vzory, vzorce myšlení, chování a přístupu si pro danou oblast nesu? 

Kde vidím v realitě, že to jde/někdo žije i jinak? 

Protože pokud to existuje, znamená to, že i já to mohu mít/žít, jen na to možná nejsem „nastavená“. Ne proto, že jsem „rozbitá“, ale protože jsem uvěřila subjektivní pravdě mých rodičů, nebo zkušenostem z života.

Zároveň opět zmíním kompenzaci. Někdy se nám nedaří naplnit naše 10, protože jdeme mimo svojí pravou cestu a místo, ze kterého to chci nevychází z mojí podstaty, ale právě z kompenzace.

Například: strašně moc chci velký dům, ale vlastně to nevychází úplně ze mě, chci si kompenzovat nedostatek z dětství, nebo dokázat (nejčastěji podvědomě rodičům), že jsem lepší, schopnější, přitom po velkém domě skutečně netoužím, a raději bych žila u lesa v malé roubence.

Jaké limity, vzorce nebo přesvědčení mě svazují v dané oblasti? 

Jsou i nějaké, které danou oblast podporují?

Jaké nové pravdy pro danou oblast v sobě začnu podporovat?

4) Co z toho je pro mě nejdůležitější?

Vyber si, kterou oblastí, nebo částí začneš. Bez tlaku.

Uvědom si, že tohle není plán, který máš splnit a někdo tě z toho oznámkuje. 

Tohle je možnost, směr, cesta. 

A anooo, je to největší klišé, ale cesta je cíl. 

A jakmile tohle „klišé“ dostaneš do těla, začneš se opravdu těšit z cesty, 

uvolníš se a dojde ti, že o cíl ve skutečnosti nejde.

Pozor, ne vždy ta oblast, která má nižší číslo je nutně tou, která tě volá.

Která oblast mé hvězdy mě nejvíc oslovuje nebo se na ní nejvíc cítím? 

(s ohledem na vnitřní kapacitu i sílu)

 

 

5) Jemné akční kroky

Vykroč malými kroky ke svým desítkám a záři. Každý den něco malého, co paprsek nebo střed posílí. Zkus být co nejvíce konkrétní. Ne tlak. Ne změnu. Ale jemné volání tvé duše.

 

Doporučuji ti na svou cestu založit deník. Zapisovat si své myšlenky a posuny. Krásně ti ukáže tvé vnitřní proměny a pomůže ti odložit vše, co neseš. Svojí hvězdu života můžeš pozorovat a porovnávat s předchozím obdobím.

Neporovnávám se s ostatními. Sleduju svůj vlastní tok. 

Hvězdu života sleduj spíš z větší perspektivy, protože partnerství po hádce může být 2 a zítra 10, protože se usmíříte. Naše pocity a emoce jsou proměnlivé. Je důležité je vnímat, ale stejně tak je důležité vidět svůj život podle toho, jak se jednotlivé oblasti vyvíjejí v čase, ne jen podle okamžité nálady.